Role pozitivních emocí na poli politického marketingu

S blížícími se volbami do Evropskému parlamentu znovu přichází čas, kdy se většina dospělých vydá zpět k volebním urnám. V demokratických volbách obecně máme tu možnost účastnit se jich osobně, což nám možná dodává pocit, že se nás o něco více týkají. Političtí aktéři proto nemusí cílit pouze na malé a třeba odborné publikum, ale musí tak své volební kampaně směřovat k celé široké veřejnosti. Ta se pak musí rozhodnout, koho zvolí. Technik, jak si přilákat voliče, existuje samozřejmě nespočet. Dnes se ale v politických kampaních často setkáváme spíše s negativní či pesimistickou tématikou a náladou, která má za cíl nalákat voliče. Proto se v dnešním článku společně podíváme na to, jak se v politickém marketingu dají využít pozitivní emoce a jak se na chvíli odvrátit od negativních emocí.

Negativní emoce všude kolem nás

Kromě voleb do Evropského parlamentu se nám také blíží volby do Poslanecké sněmovny, které jsou pro většinu lidí pravděpodobně zajímavější. S příchodem voleb se nám také rozjíždějí volební kampaně, které mají za úkol přilákat co možná největší počet potenciálních voličů. Tyto kampaně se s příchodem populistických směrů poměrně výrazně proměnily. V populistických kampaních se častěji můžeme setkat s tlakem na negativní emoce, jako je například strach. Stejně tak odborná literatura naznačuje, že populistické narativy, tedy i jejich kampaně, napomáhají silnější polarizaci společnosti. Byla by proto škoda, kdybychom v oblasti politického marketingu zůstali u negativních emocí, které sice mají potenciál mobilizovat voliče, ale na druhou stranu za určitou cenu. Dnes např. mluvíme o souboji strachu a úzkosti, jelikož to jsou právě ty emoce, na které populisté nejčastěji cílí.

Jak rozjasnit politiku skrze pozitivní emoce

Politika nás dnes díky rozvoji komunikačních technologií obklopuje téměř na každém kroku. Dnes se nejčastěji setkáváme s politickým obsahem na sociálních sítích, jako je např. Facebook či Instagram. Není tedy divu, že nás podobné příspěvky tlačí k nějakému rozhodnutí. Konkrétně k rozhodnutí o buducnosti směřování našeho státu. Politika je proto skrze demokratické volby úzce propojena s rozhodováním. Rozhodování je jedním z kognitivních procesů, kde přítomnost různých emocí může hrát zásadní roli. Pozitivní emoce, jako je např. nadšení, v nás může vzbuzovat optimističtější představy o buducnosti, a tedy nás tak namotivovat dorazit k dalším volbám. Stejně tak za přítomnosti pozitivních emocí jsou lidí více ochotni darovat peníze na charitu a zároveň mohou napomoci snížit náš pocit zmatení ze samotného rozhodování. To jsme při volbě správného kandidáta zažili snad každý a zajisté to není žádná ostuda.

Pozitivně nabité emoce mají podobný efekt na výsledné politické chování jako ty negativní. O to více je možná škoda, že na poli volebních kampaní zůstávají opomíjeny. Konkrétně výše zmíněné nadšení zvyšuje pravděpodobnost, že vůbec dojdeme k volbám. Nezáleží ani na původní politické orientaci jednotlivce, což se o negativních emocích zatím říct nedá. Zajímavé také je, pokud bereme v potaz důležitost sociálních sítí pro získávání voličů, že právě na těchto sítích si lidé nejvíce všímali pozitivně naladěných politických příspěvků a nejvíce s nimi interagovali. Jinými slovy pozitivní emoce znovu ukazují svůj potenciál pro získání voličů.

Volby nejsou nikdy jednoduché, rozhodování se k nim v demokracii zkrátka pojí a my se většinou musíme rozhodnout na základě volebních kampaní. Ty ale často skrývají spoustu emocí, ať už pozitivních, nebo negativních. Dnes jsme si stručně nastínili potenciál pozitivních emocí, se kterými se asi většina z nás mnohem radši obklopuje. Doufejme tedy, že se v nadcházejících kampaních s těmito emocemi setkáme co nejčastěji. Ale i politika může být někdy vyčerpávající, obzvláště pokud nevidíme slibnou budoucnost. Důležité je, abyste v tom nezůstali sami a klidně si o svých obavách promluvili s psychologem např. na online psychoterapii.