„Přecitlivělá“ generace sněhových vloček má výhodu: Řeší své problémy včas!

Uspět v dnešním světě není jednoduché. Žádá si to mnoho. Od těch „správných“ fyzických proporcí, přes perfektní pohybové dovednosti, až po vysoký intelekt. Není pak divu, že dnešní mladá generace, generace Z, propadá depresím, úzkostem, panickým atakům a bohužel neméně často sebevražedným myšlenkám. Seznamte se s generací takzvaných sněhových vloček. 

Každá sněhová vločka je výjimečná, jedinečná. Nenajdete dvě stejné. Všechny jsou ale velmi křehké, zranitelné. Stejně tak i duše mladého člověka, na kterého jsou vyvíjeny vysoké nároky ať už ze stran rodičů, školy nebo, a to hlavně, okolního světa sociálních sítí. 

Chceme-li plně charakterizovat generaci Z, pak je nutné připomenout, že mezi jejich další důležité vlastnosti patří citlivost a empatičnost, což je sice na jedné straně velmi hezké, na druhé straně z nich tyto vlastnosti činí právě velmi zranitelné jedince.

Odborníci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) ve spolupráci s Českou školní inspekcí provedli unikátní pilotní Národní monitoring duševního zdraví žáků na základních školách v České republice. Výsledky jsou alarmující a vyžadují řadu opatření zejména na úrovni prevence.

40 procent vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 procent úzkosti.

„Z průzkumu vyplývá, že víc jak 50 % žáků devátých tříd v ČR projevuje známky zhoršeného well-beingu. Ten je zásadní, neboť odráží kvalitu života, kterou v současné chvíli subjektivně prožíváme, a do určité míry nám pomáhá zvládat zátěžové situace, které život přináší. Náhlé náročné situace, stres, potíže v práci, škole, partnerském vztahu nebo ztráta blízké osoby mohou narušovat naše duševní zdraví,“ vysvětluje koordinátor a analytik monitoringu Matěj Kučera z Národního ústavu duševního zdraví.

Třicet procent dotazovaných navíc projevilo znaky ukazující na středně těžké až těžké úzkosti. Téměř každému třetímu deváťákovi by tak z těchto důvodů prospělo vyhledání odborné pomoci. Čtyři z deseti oslovených žáků navíc reportují známky středně těžké až těžké deprese. Převedeme-li to na průměrnou třídu o dvaceti žácích, průměrně šest jich vykazuje příznaky úzkosti a osm příznaky středně těžké až těžké deprese, dalších pět vykazuje příznaky deprese mírné. Platí přitom, že ve všech oblastech duševního zdraví jsou více zasaženy dívky. Oproti chlapcům jich depresivními i úzkostnými příznaky trpí více než dvojnásobek.

Oborníci potvrzují statistiky

„Na první místě, co tyhle děti trápí nejvíce, jsou opravdu úzkosti, ale nás z praxe překvapilo, že za poslední dobu nám raketově vystřelily případy sebepoškozování, poruchy příjmu potravy a sebevraždy,“ říká primář Dětské psychiatrie Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod Tomáš Havelka. 

Jeho tvrzení potvrzuje i vedoucí lékař Dětské psychiatrické kliniky 2. lékařské fakulty Karlovy univerzity a Fakultní nemocnice Motol Jakub Kerner: „V dětské psychiatrii existuje velké množství duševních poruch, proto bych vybral alespoň ty nejvýznamnější. Depresivní porucha se vyskytuje až u 2-4 procent dětí, v adolescenci stoupá na 4-8 procent. Nejvyšší výskyt v populaci dětí a adolescentů je u úzkostných poruch – až 15 procent. Od počátku tisíciletí se zvyšuje výskyt poruch autistického spektra, současné odhady hovoří o 1 – 1,5 procenta dětské populace. Jedním z nejzávažnějších psychiatrických onemocnění je schizofrenie. V dětství se jedná o vzácné onemocnění, před 10. rokem života se manifestuje jen 0,1 – 1 procent případů. Před 15. rokem jsou to 4 procenta a do 18. roku života se poprvé projeví celkem 40 procent všech schizofrenních poruch. Odhad výskytu hyperkinetické poruchy (ADHD) se pohybuje mezi 5-7 procenty dětské populace. Odhad výskytu mentální anorexie u mladých žen a dívek je mezi 0,5-1 procentem.“

Než ovšem mladý člověk skončí v rukou psychiatrů, mnoho z nich zvládne své potíže řešit pomocí psychologů. „Počet dětí trpících duševními potížemi, primárně depresemi a úzkostmi roste,“ shodují se psycholožky Romana Mazalová a Gabriela Schwarz dodává: „Nejčastěji přichází s úzkostmi nebo panickými ataky. Po covidu to byly poruchy příjmu potravy. Ty se samozřejmě objevovaly i předtím, ale po covidu tohle téma narostlo stejně tak jako sebepoškozování.“ 

Covid, válka, životní prostředí

Za psychickými obtížemi stojí mnoho faktorů. „Sociální izolace a narušení školní docházky během pandemie, nadměrné užívání sociálních sítí a srovnávání se s vrstevníky, všudypřítomný tlak na výkon, neuspokojivé rodinné vztahy s nedostatkem kvalitní komunikace, ale i nevhodné návyky v oblasti životního stylu. Od nedostatku pohybu, kvalitní stravy a dostatku spánku,“ vyjmenovává psycholožka Romana Mazalová. Díky nebo možná kvůli internetu mají všichni okamžitý přísun nejnovějších informací, tudíž nikoho v dnešní době neminou informace ohledně válek, které nyní ve světě probíhají, migrace, ničení životního prostředí, rostoucích cen všeho, na co se podíváte. To vše v mladých podle odborníků velmi rezonuje. 

„Dětský svět má být bezpečné místo a najednou to tak není. Objevuje se téma smrti, nebezpečí války a globálního oteplování. Když navíc byl covid, tak děti nemohly ven. V době, kdy ale potřebovaly být venku s vrstevníky, budovat vztahy. Za mě tohle byl největší průšvih. V době, kdy kamarádi jsou víc než rodiče, tak najednou byly zavřené doma. Mnoho dětí v toxickém prostředí. Během pandemie narostly případy domácího násilí,“ upozorňuje Schwarz s tím, že jakou paseku koronavirová pandemie nasekala, ukáže ještě čas. 

Ale vlastně vzhledem k tomu, jak je doba rychlá a je nutné se okamžitě adaptovat na nastalé situace a vypořádat se s nimi, by podle Schwarz bylo divné, kdyby mladí nějaká ta trápení neměli. 

„Globalizací a digitalizací světa jsme daleko více zasaženi negativními zprávami, informace se k nám dostávají z mnoha zdrojů prakticky ihned. Kvůli rychlosti a dostupnosti sociálních sítí je vliv influencerů, celebrit a sebeprezentujících se osob na děti a mladistvé okamžitý a zdrcující, jsou konfrontováni s často nedosažitelnými vzory, což může vést k nárůstu frustrace a pocitům méněcennosti. Sdílením tendencí k sebepoškozování v online světě prokazatelně stoupá výskyt tohoto jednání mezi dětmi a adolescenty. V posledních letech navíc výrazně stoupá napětí ve společnosti i v doposud poměrně bezpečných částech Evropy, ať už v důsledku války na Ukrajině, covidu anebo starostí spojených s migrací obyvatel. Také může být problémem poněkud jiný styl dnešní výchovy, která je někdy až bezhraniční, takže dětem chybí jasnější mantinely, o které se mohou opřít při získávání životních zkušeností,“ říká Kerner a doplňuje, že jedna z možných příčin duševního onemocnění může být také genetika. Je známým faktem, že prevalence depresivního onemocnění stoupá s každou další generací.  

Sociální sítě jsou sice skvělým nástrojem, jak být v obraze ohledně svých přátel, ale bohužel vybízejí mladé k neustálému srovnávání se. Vznikl tak nový pojem FOMO - fear of missing out, což znamená, že lidé a teď už bez ohledu na generace, srovnávají. Sousedi byli na dovolené u moře? Musíme jet také! Ti mladí to prožívají o to více. Jsou se svými vzory konfrontování v podstatě nonstop, což také vede k úzkostným stavům. 

Citlivost má svá pozitiva 

„Jsou jen líní a myslí si, že jsou jedineční. Chtějí lepší zacházení, ale nechtějí pracovat!“ Takhle hovoří o dnešních mladých starší generace. S tou se totiž nikdy nikdo takzvaně nemazal. „Pamatuji si, že když někdo vykazoval známky nenormálnosti, tak ho učitel například poslal se projít. Dotyčný se pak vrátil do hodiny v pohodě,“ vzpomíná dnešní čtyřicátnice. 

„U nás doma neexistovalo, že by se o emocích mluvilo. Když se mi něco nelíbilo, měl jsem smůlu,“ říká padesátiletý Jan N s tím, že by tyhle přecitlivělé duše zapřáhl do pořádné práce. „To se pak v dospělosti v zaměstnání zhroutí při každém šéfově vynadání?,“ dodává. 

Přestože by se mohlo zdát, že generace sněhových vloček je ztracená, protože řeší problémy, co starší generace vůbec neřešila, dotázaní odborníci se shodují, že jejich chování je ve výsledku pozitivní. Je totiž dobře, že mluví o svých problémech, kdy v dobách minulých tohle bylo v mnoha rodinách tabu. 

„Na jednu stranu jsou možná přecitlivělejší, ale mně se líbí, že o svých emocích chtějí a dokáží mluvit. A když se jejich problémy podchytí včas, dítě projde vývojovou fází dobře a získá nějakou sebedůvěru, naučí se pracovat se stresem a úzkostí, tak nepřijde do terapie ve čtyřiceti. Z mojí praxe tito dospělí na slovo emoce zvedají obočí s nadsázkou - co to vlastně je, to já neznám. Proto mají dnes velké problémy,“ vysvětluje Schwarz. 

„To, že děti mluví o svých problémech, nemusí být negativní záležitostí, obecně je to dobře. Nevidím to tragicky. Tahle generace se posunula, jsou schopni hovořit o svých potřebách, emocích, dokážou si říct, co chtějí, je skvělé,“ souhlasí Havelka s tím, že v drtivé většině případů se daří vracet děti a adolescenty do normálního života. 

Součinnost celé rodiny i okolí

Ne každý ale o svých problémech hovoří na potkání. U psychických obtížích je zapotřebí součinnost rodičů, školy a každého, kdo je s dotyčnými dětmi v kontaktu. Měli by rozpoznat varovné signály. 

„To může být ztráta zájmu o aktivity, které dítě dříve bavily, smutek, stažení se do sebe, nízké sebevědomí, častá podrážděnost, únava, sociální izolace, ale i fyzické projevy jako bolesti břicha, hlavy, nevolnost, problémy se spánkem,“ říká Mazalová a Kerner dodává: „Zrovna v dětské psychiatrii je nesporným faktem, že harmonické prostředí je nezbytné pro harmonický vývoj dítěte. Naopak problémy v rodině mohou přispívat k rozvoji duševních onemocnění.“

S takovým dítětem je nutné hovořit laskavě, ale zvolit důsledný přístup, kdy přijímáme potíže dítěte, nezpochybňujeme je, naopak ho vždy ujistíme, že i přes své starosti je námi nadále milováno. Snažíme se o věcech mluvit, ujistit děti, že jsme zde pro ně a připraveni je vyslechnout a podat pomocnou ruku. Zároveň je potřeba dbát na to, aby obtíže nevedly k dlouhodobému vykolejení dítěte z běžného režimu, jako je školní docházka či plnění běžných povinností. Pokud by k tomu došlo, je nezbytně nutné co nejdříve konsultovat s odborníkem další postup, zahájit ambulantní terapii či přikročit k hospitalizaci, aby se podařilo dítě co nejdříve vrátit do pokud možno co nejvíce běžného režimu.

„Pokud máte podezření, že vaše dítě trpí depresí, promluvte si s ním o tom, jak se cítí a vyhledejte odbornou pomoc. Duševní zdraví vašich dětí je stejně důležité, jako jejích fyzické zdraví. A tak jako byste s dítětem šli k doktorovi, když by mělo angínu, je třeba vyhledat pomoc odborníka, pokud máte podezření, že vaše dítě trpí duševními potížemi. Není ostuda požádat o pomoc,“ nabádá Mazalová. 

Nebojte se vyhledat pomoc

„Lidé pochopili, že o duševní stav je třeba pečovat stejně jako o tělo a mají snahu své obtíže řešit, ať již v rámci psychoterapie anebo tím, že užívají medikaci. Lidský mozek je extrémně složitý orgán, který je zranitelný vůči onemocnění, stejně jako jakýkoli jiný. Když má někdo nemocné ledviny, těžko by někdo zpochybňoval léčbu, u duševních poruch přesto mnohdy dochází k bagatelizaci obtíží okolím, což se snad v dnešní době přeci jen již postupně mění,“ říká Kerner. 

Z unikátního průzkumu společnosti T-Mobile, výzkumné agentury g82 a neziskové organizace Nevypusť duši, která se na oblast duševního zdraví zaměřuje, vyplynulo, že 73 procent dětí a mladistvých si přeje být primárně vyslyšeno, respektováno a nehodnoceno, ale tři čtvrtiny dětí a mladých se o pomoc stydí říct. Možná právě proto je druhá nejčastější příčina úmrtí u mladých lidí ve věku 15-19 let sebevražda. 

Podle neziskové organizace Nevypusť duši byla v roce 2021 ambulantní péče poskytnuta 58 641 osobám do věku 19 let, 2631 dětí bylo hospitalizováno. Ale péči by potřebovalo až 270 tisíc lidí v tomto věku. 

Bohužel odborníků, kteří léčí duši, a ještě k tomu tu mladou, je v Česku obrovský nedostatek. Průměrná doma na odbornou zdravotní péči je šest měsíců, takže je dobré vědět, kam se člověk může v akutních případech obrátit. Může to být Linka bezpečí nebo Modrá linka, kde probíhá 24hodinový provoz. Pro větší komplexnost můžete navštívit stránky nepanikar.eu, kde najdete veškeré možnosti pomoci. Rychle se spojit s psychologem můžete na platformě Mám lékaře, kde lze na některá sezení využít příspěvek od pojišťovny.