Panická ataka a jiné úzkostné stavy

Duševní onemocnění se v průběhu života vyskytne asi u poloviny z nás. V posledních letech výrazně přibývají nároky na naši psychickou stabilitu, kromě stále se zrychlujícího životního tempa se společnost stále nevyrovnala s psychosociálními následky Covidu-19, probíhající války na Ukrajině nebo inflace. Naopak ubývá schopnosti prožívat štěstí, vnitřní klid a spokojenost u dětí, mladistvých i dospělých. Nejvýraznější nárůst zaznamenávají úzkostné a afektivní poruchy, kam spadá i panická porucha.

Co je panická porucha a kolika z nás se týká?

Prevalence diagnostikované panické poruchy je 1,5-3,5 %, ale ojedinělou panickou ataku zažije až 15 % z nás. Lidé s panickou poruchou velmi často nejsou správně diagnostikováni ať už ze strachu z návštěvy lékaře nebo záměnou psychického původu onemocnění za tělesný. Lze tedy předpokládat, že skutečná prevalence je výrazně vyšší. 

Panická porucha je definována jako opakované ataky masivní úzkosti, které nejsou vázány na konkrétní situaci, nelze je předvídat a vznikají velmi náhle, z plného zdraví. Velmi typické je propuknutí panické ataky i v průběhu spánku (uvádí asi 70 % postižených).

Objevují se příznaky tělesné: bolesti na hrudi, bušení srdce, potíže s dýcháním, závratě, brnění v konečcích prstů nebo v končetinách; i psychické: obrovský nezvladatelný strach, myšlenky na vlastní smrt, obava z toho, že zešílím, ztratím nad sebou kontrolu.

Délka trvání panické ataky je zpravidla 5-20 minut, doba může být ale velmi individuální. Ataky se mohou vyskytovat i několikrát denně, velmi běžné je střídání více a méně komfortních období, kdy po větším vypětí organismu vlivem stresu, zátěže nebo nemoci se zvýší frekvence panických atak a průběh onemocnění zesílí.

Po prožití panické ataky se běžné rozvíjí tzv. anticipační úzkost, strach z míst a situací, kde se dříve vyskytl záchvat nebo pocit diskomfortu. Tímto způsobem může panická ataka čím dál více zasahovat do běžného fungování. Klient odmítá jezdit MHD, chodit nakupovat, cestovat, a tak dále. Častá je i iracionální obava pobývat mezi lidmi, aby nikdo nemohl vidět moje případné selhání při panické atace. Sekundárně se tedy mohou rozvíjet další fobické stavy (agorafobie aj.). 

Kdo za to může?

Etiologie panické poruchy není zcela známá. Předpokládá se významný podíl dědičnosti a dále specifika ve fungování nervového systému, který je náchylnější ke stresové reakci. Anamnesticky se velmi často objevuje v rozmezí týdnů až měsíců před vypuknutím první panické ataky výrazný stres, ztráta kontroly nad vlastním životem nebo nutnost čelit nepříjemné změně v životním fungování.

Co s tím?

Výzkumy ukazují, že nejlepších výsledků při léčbě panické ataky je dosahováno při kombinaci psychoterapie a farmakoterapie. Člověk po prožití panické ataky obvykle vyhledá ordinaci praktického lékaře z důvodu strachu o vlastní zdraví. Po příslušných somatických vyšetřeních, které neprokáží jakékoli tělesné poškození je odesílán do ambulance psychiatra a je mu nastavena medikace, která zahrnuje nejčastěji antidepresiva a anxiolytika, tedy léky dlouhodobě stabilizující náladu a působící jako prevence vzniku panických záchvatů a léky rozpouštějící úzkost fungující naopak velmi rychle při rozvoji pocitů úzkosti a strachu.

Z hlediska psychoterapie existuje více různých směrů, které k léčbě přistupují odlišnými způsoby. Samozřejmostí je vstřícnost, empatie, pozornost a snaha o nalezení řešení. Klienti se často obávají, že budou svými příznaky „na obtíž“, protože si vše pouze „vymýšlí“. Tato obava je naprosto nesprávná a není nutné se bát jakéhokoli odsouzení ze strany odborníků. Já osobně si velmi vážím všech, kteří mají odvahu svůj život zlepšovat a pracovat na své spokojenosti (ať už sami pro sebe nebo pro své blízké). 

Co dělat v akutní fázi panické ataky?

V situaci panické ataky lze doporučit:

• Dechová cvičení: počítání nádech na 5 dob, zadržení dechu, výdech na 5 dob. Pozornost soustředit především na fázi zadržování dechu a dlouhý výdech. Zde je nutné vyvarovat se tzv. hyperventilace, která panické stavy prohlubuje. Klienti hovoří o tom, že si průběh panické ataky zvýraznili právě snahou o „prodýchání“. V případě hyperventilace je možné dobře využít i snížení přísunu kyslíku např. dýcháním do papírového sáčku nebo dlaně.

• Racionalizace, opření se o známá fakta: říci si následující věty: „Nejedná se o infarkt, není pravděpodobné, že bych teď zemřel nebo zešílel“. „Postihla mne panická ataka, kterou znám a zcela jistě do pár minut přejde bez jakéhokoli postižení mého těla.“ „Je to v hlavě, ne v těle.“

• Svalová cvičení: zatínání a uvolňování svalů na různých částech těla vede k uvolňování tělesného napětí.

• Odvedení pozornosti: zaměstnání myšlenek zaměřením se na vnější faktory – počítání projíždějících aut, zastávek autobusu, vyhledávání barev okolo sebe, počítání jednoduchých příkladů, jmenování spolužáků ze základní školy, … Cílem je nemyslet na probíhající somatické příznaky a tím snížit jejich intenzitu.

• Sociální kontakt: zatelefonovat někomu blízkému nebo poprosit o pomoc kolegu v kanceláři bývá to nejlepší řešení. Často i jen soustředění pozornosti na jednoduchou konverzaci a vědomí podpory dalšího člověka může napomoci cítit se lépe.

Jaká témata se řeší v terapii?

V psychoterapii podrobněji rozebíráme klientovy přání, naděje i obavy spojené s úzkostnými stavy. Osobně se nejvíce zabývám oblastmi, kde dokáže klient úzkost zvládnout vlastními silami již nyní. Hledáme hranice úzkosti a vlastní zdroje klienta. Často se věnujeme následujícím tématům:

• Schopnost „mít svůj život ve vlastních rukách“

Klienti často popisují životní období, kdy ať už vlastní vinou nebo vlivem náročných životních okolností ztratili moc nad svým životem a byli nuceni přizpůsobovat se, improvizovat a nehledět na vlastní potřeby. Získání dostatečné kontroly bývá léčivé.

• Zvýšení psychické odolnosti, stability

Ráda pracuji s konceptem naděje a zaměřením na fungující aspekty života. Ptám se klientů, kdy se jim daří prožívat lepší chvíle? Co jim dodává naději, že situaci zvládnou? O koho se mohou opřít? Co jim dokáže zvednout náladu?

• Práce s úzkostnými myšlenkami a scénáři

V terapii probíhá také edukace, vysvětlujeme si principy fungování úzkostných poruch. Vhodné je nepodléhat tendenci k vyhýbání se místům a situacím spojeným s rozvojem úzkosti, protože tím bychom tyto reakce posilovali. Probíhá postupný cílený nácvik zvládání jednotlivých situací tak, aby klient mohl běžně fungovat, vytváříme plány, jak postupovat krok za krokem.

• Snižování tendence k perfekcionalismu

Úzkosti mohou být posilovány také vlastními osobními přesvědčeními, například potřebou vše zvládat bez chyby. Můžeme hledat odpověď na otázky: Co nejhoršího se může stát, když nebudu perfektní? Na čem vlastně v mém životě záleží? Musím se řídit představami ostatních? Jak pravděpodobné je, že mne druzí v dané situaci pozorují/hodnotí? Z jakého důvodu mi na jejich hodnocení záleží?

• Práce se stresem

Lze také mapovat mechanismy zvládání stresu, rozpoznání a pojmenování efektivních a méně efektivních strategií zvládání náročných situací. Podporujeme rozvoj těch efektivních – vypracování seznamu – „co mohu udělat, abych snížil prožívaný stres“.

Závěrem

Panická ataka je epizoda obrovského strachu a úzkosti, který člověka ochromí jak somaticky, tak psychicky. Patří do skupiny úzkostných poruch, při opakování panických atak můžeme hovořit o panické poruše. Tato porucha je řazena do Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), nejedná se žádném případě o stav, který by si klient vymýšlel nebo namlouval a zároveň nikterak nesnižuje klientovu příčetnost, schopnost uvážlivě rozhodovat nebo přemýšlet. Úzkost je poměrně dobře a rychle léčitelná, nejlepších výsledků je dosahováno při kombinaci farmakoterapie a psychoterapie. Zároveň je doporučováno zahájit vhodnou léčbu co nejdříve.

Často objevujeme, že úzkost je protipólem vysoké citlivosti, empatie, vytrvalosti nebo zodpovědnosti, což jsou vynikající povahové rysy. Úzkost tedy nemusí znamenat pouze negativní rys, neměla by ale nikdy získat nadvládu nad naším životem. 

Pokud budete mít jakékoli otázky nebo připomínky, jsem k dispozici a ráda je s Vámi prodiskutuji. Stejně tak Vám mohu nabídnout terapeutickou konzultaci k tématu panických atak nebo jiných úzkostných stavů.