Online terapie očima psychoterapeuta
Není to tak dávno, kdy jsem terapii prostřednictvím videohovoru považovala za něco velmi exotického. Vzpomínám si, jak jsme s velkou zvědavostí poslouchali kolegu, který tento typ terapie čas od času provozoval. Bylo to jako poslouchat vyprávění o daleké neznámé zemi, jejích tajuplných zákoutích a neprošlapaných stezkách.
Netrvalo to tak dlouho a pandemie koronaviru způsobila, že z něčeho okrajového se stala naprosto dominantní forma péče, protože provozovny psychoterapeutů zůstaly jako mnoho jiných míst uzavřené a prázdné. Léčba se přesunula na internet a do domovů klientů.
Online formu psychoterapie jsem začala poskytovat na počátku roku 2021, neznámé to bylo jak pro mě, tak pro klienty. Myslím, že v tomto nově dobytém světě máme my všichni stále ještě, co objevovat. Z dostupných výzkumů, které publikovali švédští a nizozemští odborníci již v roce 2014 se ukazuje, že účinnost online psychoterapie prostřednictvím videohovoru se prokazatelně nijak neodlišuje od účinnosti psychoterapie „face to face“. Hranice jsou zatím neostré, ale zdá se, že i v tomto novém světě panuje vlídné klima, za dodržování určitých podmínek je i bezpečnostní situace příznivá.
Co může online terapie nabídnout?
- Dostupnost - Online terapie a poradenství ruší vzdálenost, tak jak ji známe. Běžně si v terapii povídám s dívkou ze Spojených států Amerických následovanou mužem sídlícím na Thajských ostrovech. Terapie je tady pro všechny bez nutnosti dojíždění, stačí vyladit časová pásma a je to. Rychlé a efektivní. Jedna z mála možností i pro lidi dlouhodobě žijící v zahraničí.
Můžete jít na terapii, když Vám vedle v pokoji spí miminko stejně tak, jako když máte v práci pauzu na oběd. Na výběr také máte daleko větší množství odborníků, než když byste například sháněli terapeuta na malém městě a měli volit mezi třemi známými tvářemi.
- Anonymita - S výše uvedeným souvisí také velmi malá pravděpodobnost, že Vámi zvolený terapeut bude například kamarád manžela Vaší kamarádky. Na malém městě se znají prakticky všichni, a i přes to že i tam je samozřejmostí mlčenlivost, vyprávíte o svých potíží někomu, s kým se budete i nadále vídat (byť třeba jen v obchodě u pultu).
S výše zmíněným souvisí fakt, že klienti se často bojí samotné cesty do pracovny psychologa „co když mě někdo potká?“ a musejí vymýšlet všemožné výmluvy, že šli vlastně jen okolo, i když v daném bloku vůbec nic jiného nevyskytuje.
I když jsem nesmírně ráda za boření stigmatu spojeného s poskytováním psychoterapie, stále jsou sociální skupiny lidí, kde prostě není běžné chodit k psychologovi a je to bohužel bráno jako určitá forma slabosti. Měla jsem několik klientů a klientek, kteří objednání velmi dlouho odkládali i kvůli pocitu selhání, že to dopracovali tak daleko. Raději by zůstali nešťastní, než aby se identifikovali s myšlenkou, že „zrovna já potřebuji terapii“. Internet jim dává možnost částečně se skrýt, zkusit něco nového s vědomím, že vždy mohu svůj notebook zavřít a odejít pryč.
- Komfort - Online formu psychoterapie využívají ve zvýšené míře lidé úzkostní, kteří mají obavy a potřebu vše si promyslet, naplánovat do nejmenšího detailu. I to, že najednou nemusejí řešit, jak se chovat v čekárně, co si vzít na sebe, jak se chovat v ordinaci ,… je pro něj velmi zjednodušující. Samotná možnost zůstat v bezpečí svého pokoje je pro mnoho lidí (a nejen těch s úzkostmi) nedocenitelná. I já mám tu zkušenost, že na vlastním gauči se terapeutovi na druhé straně počítače vypráví daleko jednodušeji i o věcech, které zatím nebylo možné nikomu jinému říct. Na rameni přitom budete mít Vaši kočku (ne, nenechá se odbýt v jiné místnosti) a v ruce oblíbený hrneček s čajem.
Na co si dát pozor?
Tak jako všude i v oblasti online psychoterapie existují určitá úskalí. I když jsem v úvodu psala, že bezpečnostní situace tohoto nového světa je příznivá, je potřeba na cestě počítat s určitými omezeními.
- Technické připojení - Alfa i omega online psychoterapie je rychlost Vašeho internetu a spolehlivosti připojení. Terapie je často doprovázena obligátním „Já Vás slyším, ale nevidím, vy mně?“. Dá se na to zvyknout, věřte mi. Také věta, „ok, sejdeme se jinde“, putování po platformách a objevování jejich zákonitostí je novinkou tohoto světa. Nelze než doporučit kvalitu svého připojení, kameru a mikrofon předem prověřit. Ve většině případů plně postačí běžné domácí připojení, kamera, kterou je vybaven Váš notebook nebo mobilní telefon a případně sluchátka.
- Soukromí - I když by se mohlo zdát „můj dům, můj hrad“, často narážíme na to, že doma je paradoxně nejméně soukromí. Je prakticky nemožné řešit vztahové problémy, když slyšíte, jak si Váš partner za tenkou stěnou v kuchyni připravuje večeři nebo Vám Vaše děti, co pět minut chodí ukazovat nový obrázek. Prvním krokem je tedy postarání se o sebe a vlastní bezpečí. Zajistěte dětem hlídání, přítele odešlete na procházku a vyhraďte si tu nejtišší místnost, i když byste měli sedět třeba v koupelně (terapeut stejně nepozná, kde sedíte, navíc mu do toho nic není). Mobilita chytrých telefonů zajistí, že docela dobrou alternativou může být i zahradní altán nebo lavička v parku. Důležité je, abyste se příjemně cítili vy sami.
- Ověřování informací - Mediální výchova prochází naštěstí rychlým vývojem, každému je tak nějak jasné, že informace na internetu mohou, ale také nemusí být pravdivé a jejich zneužitelnost a šíření je v podstatě neomezené. V poslední době se množí případy s novodobými „šmejdy“, kteří už nechodí dům od domu, ale osídlují možnosti sociálních sítí a internetu. Proto platí víc než kdy jindy „důvěřuj, ale prověřuj“ – ověřte si vzdělání a certifikaci daného terapeuta (např. přes asociaci CZAP nebo jiné profesní sdružení), pročtěte si podmínky dříve, než zaplatíte, chtějte vědět, co za dané peníze dostanete. Dobré společnosti nabízejí ověření odborníka za Vás a možnost vrácení peněz v případě nespokojenosti.
Co říci závěrem? Za hranicemi nejsou lvy a doba Koronavirová nás alespoň v něčem posunula kupředu a zmenšila vzdálenosti mezi klientem a jeho terapeutem. Když byste cokoliv potřebovali, ptejte se. Jsem online.