Kde se vzaly závislosti aneb evoluční modely

Závislosti jsou všude kolem nás. Nabírají celou řadu podob a přináší nespočet výzev. V moderní době se nepotýkáme pouze s látkovými závislostmi, jako je například závislost na alkoholu nebo na tabáku, ale také s nelátkovými závislostmi, pod kterými si můžeme představit třeba gamblerství. Tomuto rozdělení závislostí jsme se věnovali již v předchozím článku. Odkud se ale tyto závislosti v nás berou? Na to existuje samozřejmě několik různých pohledů. Dnes se ale společně podíváme na ten evoluční, který se dívá na závislosti z pohledu lidské evoluce a adaptace.

Již v dřívějším článku jsme si představily určité základy evoluční psychologie. Podívali jsme se na evoluční vysvětlení, proč tolik lidé touží po tuku a cukru. Podobné vysvětlení můžeme také pozorovat u evolučního pojetí závislostí. Obecně jim říkáme evoluční modely závislostí. Tyto modely často pracují s tzv. „systémem odměn“, který jsme pozorovali nejen u lidí, ale také u zvířat. Tento systém je právě zodpovědný za podporu a udržování takového chování, které nám pomůže navodit příjemné pocity a naplnit naše základní potřeby. Závislosti proto můžeme pozorovat také na zvířatech. Příkladem jsou pak např. humři a raci, kteří začali preferovat takové prostředí, ve kterém se nacházel alkohol. Možná si v tomto kontextu vybavíte podobný experiment, kterému přezdíváme „Krysí park“, kde si krysy vytvořily závislost na morfiu. Na ten se však kriticky podíváme až v dalším článku.

Než si představíme některé evoluční modely, je důležité zmínit syndrom, který se týká výše zmíněného systému odměny. Je důležitý především z toho důvodu, že se vyskytuje až u 30 % populace v západních společnostech. Tito lidé mají sníženou hustotu dopaminových receptorů, což se může projevit sníženým prožitkem z různých aktivit, které nám běžně přinášejí radost. Lidé pak vyhledávají ještě silnější impulzy, aby jejich dopaminové receptory vůbec něco zachytily. Není tedy asi žádným překvapením, že syndrom nedostatku odměny najdeme až u poloviny závislých. Jinými slovy, někteří mohou mít k závislostem zkrátka větší předpoklady.

Tento evoluční model znovu pracuje s dopaminem, jak už asi jeho název napovídá. Konkrétně nám model prezentuje, jak se u lidí vyvinul silnější systém odměn oproti jiným zvířatům, jako jsou třeba primáti. Tato adaptace byla pravděpodobně zapříčiněna zvýšenou konzumací masa a rybího tuku. Zvýšená hladina dopaminu pak ve výsledku znamená, že nevyhledáváme tolik příležitostí zneužít vysoké zdroje dopaminu, jako jsou například různé drogy. Takové chování bychom spíše hledali u lidí, kteří trpí syndromem nedostatku odměny. S příchodem nelátkových závislostí avšak stojí za zamyšlení, zda jsme jako společnost vůči závislostem opravdu takto imunní.

Ani tato hypotéza neopomene systém odměn a dopamin. Podobně jako u tuku a cukru narážíme na předpoklad, že se naše společnost vyvinula až příliš rychle. Jinými slovy se naše těla s mozkem nevyvíjí tak rychle, jako ostatní aspekty života a společnosti. Mluvíme tedy o situaci, kdy jsou ve společnosti různé dopaminové zdroje snadno dostupné a všudypřítomné. Na to je samozřejmě náchylný náš systém odměn, který by mohl hypoteticky zapříčinit, že už nebudeme potřebovat žádné další aktivity, jelikož dopamin bude dostupný všude a vždy. V kontextu závislosti bychom tedy mohli tvrdit, že jsou lidé obětmi zrychlujícího se chodu světa.

Evoluční pohledy na závislost však nejsou ty jediné a tím pádem ani s jistotou nemůžeme tvrdit, že jsou ty správné. Můžeme se také např. setkat s psychosociálními pohledy, které kladou větší důraz na aktuálnější porozumění klienta. Nesmíme proto zapomenout, že závislosti mohou mít celou řadu příčin. Je obzvlášť důležité, abychom v tom nezůstávali sami a ostatní zbytečně neodsuzovali. Pokud sami cítíte, že se vy nebo někdo z vašich blízkých dostává do podobných problémů, určitě neváhejte vyhledat odbornou pomoc psychologa.