Experiment Vesmír 25 – Dokonalý život jako zkáza lidstva

Za celou naši historii bylo provedeno mnoho děsivých a neetických experimentů, tento je však děsivý trochu jiným způsobem. Pravděpodobně většina z nás touží po vysněném a dokonalém životě. Tuto myšlenku vystihuje termín tzv. utopie, ta ve zkratce značí společnost, která je považována za dokonalou a ideální. Experiment zvaný Vesmír 25 se pokoušel najít odpověď na otázku, jak by život v takové utopii vypadal a zda by pro nás byla ideálním řešením. Jak tedy Vesmír 25 probíhal, a jak dopadl si ukážeme v tomto článku.

Vesmír 25 – John B. Calhoun podnikl tuto studii v letech 1954 až 1972 a celý experiment opakoval 25krát, kdy mu pokaždé vyšly stejné výsledky, z toho i plyne samotný název „Vesmír 25“. Ve své laboratoři Calhoun zhotovil dokonalý myší vesmír tak, aby omezil většinu faktorů zapříčiňující hrozbu a smrt. Mezi tyto faktory zařadil:

• Prevenci migrace – Pro tyto účely byla vytvořená čtvercová místnost se stěnou o rozměrech 2,57 metrů a výškou 1,37 metrů.
• Super přístupnost zdrojů – Jídlo a voda byly vždy přítomné a všeho byl dostatek. Stejně tak bylo k dispozici dostatek útočišť, aby se myši cítily v bezpečí a měly kde vychovávat mladé.
• Kontrola nemocí – Myši byly pořízeny z výzkumného ústavu, odkud bylo zaručeno, že nebudou trpět žádnými nebezpečnými nemocemi. V průběhu experimentu pak nadále vědci celý prostor pravidelně čistili, aby nedošlo ke kontaminaci prostředí.
• Predátoři – V experimentu nebyli přítomní ani žádní predátoři, aby bylo zajištěno bezpečí pro myši.

Fáze A – Nejdříve byly do místnost vloženy 4 páry. V této fázi se toho prozatím příliš nedělo, pouze se čekalo na další potomky. Tato fáze trvala 104 dní.

Fáze B – V této fázi nastal explozivní růst populace. Myši se v podmínkách hojně rozmnožovaly a až 5x se jejich populace zdvojnásobila. Zde se však začal vynořovat první problém, kdy populace mladých myší byla třikrát vyšší, než u myší starších, to by se v přirozeném prostředí nestalo.

Fáze C – 315. dnem začal růst populace výrazně zpomalovat a kvůli nadbytku mladších myší měly ostatní myši zapotřebí migrovat, což ale nebylo kvůli uzavřenosti místnosti možné. Mladí samci se tak stáhli doprostřed místnosti, kde mezi sebou bojovali a nezapojovali se tak do dění společnosti. Starší samci pak neměli s kým soupeřit a stali se tak znuděnými a apatickými. Kvůli tomu musely samičky neustále přesouvat svá mláďata, jelikož se necítily v bezpečí a tím se tak kompletně rozpadla sociální struktura. Apatie a nezájem starších i mladších samců společně s obavou samiček o své bezpečí tak zapříčinila výraznou redukci populace.

Fáze D – V poslední fázi došlo k drastické redukci a k závěrečnému vyhynutí, kdy poslední myš zemřela 1780. den. Zajímavostí je, že k poslednímu oplodnění došlo už 920. den.

J. Calhoun na základě této studie definoval dvě stádia smrti. První stádium se dle něj vyznačuje stavem ztráty smyslu života a druhým stádiem J. Calhoun označuje doslovný fyzický konec, tedy smrt. Zda je tento experiment také aplikovatelný na lidský život je na názoru každého z nás. Pokud ale u člověka dojde ke ztrátě smyslu života, může to mít z dlouhodobého hlediska fatální následky. Neváhejte se proto obrátit na naše psychology, kteří vám s problémem rádi pomůžou. Přečtěte si také článek o smyslu života.