ADHD není jen nemoc zlobivých dětí

Dnes se s diagnózou ADHD setkáváme stále častěji. Je proto dost možné, že již ve svém okolí znáte někoho, kdo má tuto poruchu diagnostikovanou, nebo jste se alespoň setkali s článkem, který tuto poruchu zmiňuje. ADHD ve zkratce způsobuje problémy se soustředěností, konkrétně se vyznačuje například nepřiměřenou mírou nepozornosti a zároveň se projevuje zvýšenou hyperaktivitou. Kolem ADHD však také panuje celá řada mýtů a nepochopení. Jedním z těch častějších je představa o ADHD jako o nemoci zlobivých dětí. Proto se v dnešním článku společně podíváme na zajímavosti o tomto neurovývojovém onemocnění, jeho léčbu a obecně se pokusíme si o ADHD udělat realističtější obrázek.

Poměrně často se můžeme setkat s myšlenkou, že ADHD (zkratka z anglického termínu attention-deficit/hyperactivity disorder) je porucha, která postihuje malé děti a zázrakem v dospělosti zmizí. Opak je ale pravdou, ADHD na základě klinických studií ve velké části případů přetrvává do dospělosti. Uvádí se, že se může jednat až o 60 % případů. U dospělé populace pak odhadujeme výskyt ADHD kolem 2 až 4 %. U dětí se prevalence z těchto důvodů pohybuje ještě o něco výše, přibližně kolem 7 %. Problematická diagnóza ADHD se zdá především u ženského pohlaví, jelikož se symptomy této poruchy mohou projevovat u každého pohlaví odlišně. Přestože některé ženy vykazují příznaky ADHD, jako je nepozornost nebo neefektivní hospodaření s časem, kliničtí lékaři tyto problémy často správně nediagnostikují. Rozdíl mezi výskytem ADHD mezi muži a ženami je patrný také napříč klinickými studiemi o této poruše, jelikož drtivá většina participantů (účastníků) je ve studiích o ADHD mužského pohlaví.

Život s ADHD může ztěžovat celou řadu životních situací. Není proto ani příliš divu, že právě lidé s ADHD mívají tendence k závislostem (15 až 25 % lidí s ADHD) či k úzkostem nebo sociální fobii (až 50 %). Lidé s ADHD svůj každodenní život popisují na přirovnáních, jako je např. „Je to jako by můj mozek byla televize, jejíž ovladač drží někdo jiný a neustále přepíná kanály“ nebo „Je to jako kdyby v mém mozku byl vypínač, který náhodně přiřazuje, jestli mě něco neskutečně nadchne, nebo hrozně nudí“. Popisují také proud myšlenek slovy: „V hlavě proudí příliš myšlenek najednou a je proto těžké určit, co by mělo mít prioritu“. Na těchto zkušenostech si můžeme povšimnout, jak pro člověka s ADHD může být náročné udržení pozornosti, nebo naplánování dlouhodobější strategie. Mohou se proto také objevovat pocity bezmoci a citlivosti vůči odmítnutí.

Dnes se léčba ADHD poměrně často řeší pomocí medikace. K lékům na ADHD je však pro začátek důležité zmínit, že nefungují jako léky na běžné nemoci. Léky příznaky ADHD pouze zmírňují a po jejich vysazení se mohou příznaky znovu vracet. Proto se také souběžně doporučuje pravidelně chodit na psychoterapie. Dostupné léky v ČR dělíme na nestimulanty a stimulanty. Pod nestimulanty řadíme např. lék Strattera, Atominex nebo také Bitinex. Mezi stimulanty pak řadíme léky jako je např. Ritalin nebo Concerta. Stimulanty však v některých případech psychiatři v ČR neradi předepisují a proto se pravděpodobně častěji setkáte s nestimulanty. Stimulanty mají také tu výhodu, že jejich účinek začnete pociťovat již ve stejný den, zatímco u nestimulantů může být efekt pozorovatelný až v rámci týdnů nebo měsíců.